Československá republika
Tomáš Garrigue Masaryk
Prezident republiky, 1918–1935
První československý prezident, opakovaně volený parlamentem. Jeho působení je spojeno se vznikem republiky a utvářením demokratických institucí.
Od
1918-11-14
Do
1935-12-14
Vznik mandátu
volba parlamentem
Povaha období
demokratické období
Politické postavení v dané době
nadstranický prezident
Základní časová osa
1918-11-14
První volba
Revoluční národní shromáždění zvolilo Masaryka prezidentem.
1935-12-14
Abdikace
Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval.
›Historický portrétKdo to byl
Filozof, sociolog, univerzitní profesor, politik a hlavní představitel zahraničního odboje za první světové války. Masaryk spojoval politiku s představou mravní odpovědnosti jednotlivce a státu. Nebyl pouze symbolem vzniku Československa: výrazně ovlivňoval jeho politickou kulturu, zahraniční orientaci i představu o demokratickém občanství.
›Původ a formování osobnosti
- Narodil se roku 1850 v Hodoníně do sociálně skromných poměrů. Zkušenost s prostředím Moravy, studium ve Vídni a sňatek s Američankou Charlotte Garrigue formovaly jeho otevřenost vůči různým národním a kulturním prostředím.
- Jako profesor prosazoval kritické myšlení a veřejně vystupoval v rukopisných sporech i v hilsneriádě, kdy se postavil proti antisemitismu a davovým předsudkům, přestože tím riskoval osobní popularitu.
›Životní etapy
1850–1882
Studium a akademická dráha
Od řemeslnického a učitelského prostředí se propracoval k univerzitní kariéře ve Vídni a Praze.
1882–1914
Profesor a veřejný intelektuál
Zabýval se českou otázkou, sociologií, náboženstvím a smyslem moderní demokracie; vstoupil také do parlamentní politiky.
1914–1918
Zahraniční odboj
S Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem prosazoval vznik samostatného československého státu.
1918–1935
Prezident zakladatel
Budoval autoritu nového státu, podporoval parlamentní demokracii a prozápadní zahraniční orientaci.
1935–1937
Odchod a odkaz
Po abdikaci zůstal morální autoritou republiky až do smrti.
›Politické cíle a způsob vedení
Co prosazoval
- Demokracii chápal jako každodenní mravní práci, nikoli jen jako volební mechanismus.
- Prosazoval humanismus, vzdělání, sociální reformy a orientaci na západní demokracie.
- Československý národ používal jako státotvornou ideu, která měla posílit nový stát, ale nedokázala plně vyřešit slovenskou svébytnost ani postavení německé, maďarské a dalších menšin.
Jak vedl a rozhodoval
Dával přednost osobní autoritě, zákulisním konzultacím a dlouhodobému ovlivňování politických elit. Formálně respektoval parlamentní systém, ale takzvaná politika Hradu představovala významné neformální mocenské centrum.
›Vztah k občanům a význam ve světě
Vztah k občanům
Vystupoval jako učitel a mravní autorita. Pro mnoho občanů byl téměř otcovskou postavou, současně však kolem něj vznikal kult prezidenta Osvoboditele. Jeho blízkost k veřejnosti byla zčásti skutečná a zčásti vytvářená státní symbolikou a okruhem Hradu.
Význam ve světě
Ve světě se stal známým jako představitel práva menších evropských národů na sebeurčení a jako demokratický státník střední Evropy. Jeho válečná diplomacie byla zásadní pro mezinárodní uznání Československa.
›Úspěchy, pády a kontroverze
Úspěchy a přínosy
- Podíl na vzniku a mezinárodním uznání Československa.
- Budování demokratické politické kultury a civilní orientace státu.
- Veřejná obrana kritického poznání a odpor proti antisemitismu v hilsneriádě.
- Dlouhodobá podpora vzdělávání, sociální otázky a účasti žen ve veřejném životě.
Pády a kontroverze
- Čechoslovakismus podceňoval odlišné slovenské politické požadavky a komplikoval vztah státu k jeho národnostem.
- Neformální vliv Hradu nebyl vždy průhledný a přesahoval čistě ceremoniální pojetí prezidentství.
- Pozemková reforma a sociální změny nenaplnily všechna očekávání, která byla se vznikem republiky spojována.
- Pozdější idealizace Masaryka někdy zakrývala skutečné konflikty první republiky.
›Historické hodnocení
Převažující hodnocení jej řadí mezi zakladatele demokratické československé státnosti. Současná historiografie však vedle jeho osobní odvahy a mezinárodního významu zkoumá také limity první republiky, národnostní politiku a rozsah neformální prezidentské moci.
›Zdroje životopisného profilu
›Mocenské okolíPoradci, kancléři a klíčoví spolupracovníci (1)
U demokratických prezidentů rozlišujeme formální poradce, pracovníky kanceláře a neformální spolupracovníky. U nedemokratických období uvádíme také skutečná stranická mocenská centra, která nelze nepřesně označovat za prezidentské poradce.
›vedení kanceláře · 1919–1938Přemysl Šámal
kancléř prezidenta republiky
Vedl prezidentskou kancelář a patřil k hlavním organizátorům neformálního okruhu Hradu.
Dřívější praxe
- Právník, pražský komunální politik a významný organizátor domácího odboje Maffie za první světové války.
Firmy a instituce
- Město Praha
- Československá národní rada / odbojová Maffie
- Kancelář prezidenta republiky
institucionální problém
Neformální politika Hradu
Silný zákulisní vliv prezidentského okruhu nebyl upraven dnešními pravidly transparentnosti; nejde však o důkaz protiprávního jednání.