NATO · vysvětlujeme v souvislostech
Česko v NATO
Česká republika vstoupila do NATO 12. března 1999 společně s Polskem a Maďarskem. Členství přineslo bezpečnostní záruku, ale také závazek podílet se na rozhodování, obraně spojenců a rozvoji vlastních schopností.
První rozšíření po studené válce
Partnerství, pozvání a ratifikace
První summit v bývalém východním bloku
Co Česko členstvím získává
Nejdůležitějším přínosem je účast v systému kolektivní obrany a stálých politických konzultacích. Česko má přístup ke společnému plánování, standardům, cvičením, velitelským strukturám a schopnostem, které by samo budovalo obtížněji.
- bezpečnostní závazek ostatních spojenců
- účast u stolu při aliančních rozhodnutích
- společné obranné plánování a interoperabilita
- výcvik, logistika a sdílení schopností
Co se od Česka očekává
Členství neznamená pouze ochranu. Česká republika má udržovat použitelné ozbrojené síly, plnit společně schválené cíle schopností, chránit vlastní území a infrastrukturu a přispívat k aliančním úkolům.
Kdo za Česko rozhoduje
V Severoatlantické radě jedná stálá delegace podle mandátu české vlády. O vyslání ozbrojených sil rozhodují české ústavní orgány; samotné členství nepřenáší tuto pravomoc na centrálu NATO.
České specializace
Dlouhodobým příspěvkem jsou schopnosti chemické, biologické, radiologické a jaderné ochrany. Ve Vyškově působí alianční centrum excelence zaměřené na ochranu proti zbraním hromadného ničení.
Vývoj v čase
Klíčové okamžiky
Partnerství pro mír
Česko se zapojilo do partnerského programu NATO.
Pozvání v Madridu
Spojenci zahájili přístupová jednání s Českem, Polskem a Maďarskem.
Parlamentní souhlas
Přístup schválily obě komory Parlamentu.
Vznik členství
Přístupová listina byla 12. března předána vládě USA.
Pražský summit
Česko hostilo summit, který měnil alianční schopnosti.
Východní křídlo
České jednotky se podílejí na posílené alianční přítomnosti.
Pokračovat v souvislostech